UPÍŘI:
Popis
Tento tvor je asi 1,5 metru velký s dlouhými ostrými 6 centimetrovými zuby – špičáky. Jeho pokožka je bledá až bílá. Místo nehtů má sedmicentimetrové drápy. Je většinou malý a hubený. Oči bývají čistě červené a podle některých výpovědí ve tmě svítí. †
Upír však na sebe může vzít i podobu člověka, a to od vymyšlené podoby až do docílené. Dokonce se může vtělit do lidské podoby opačného pohlaví. Žádný rozdíl mezi člověkem a upírem vtěleným do člověka tedy není. Upíři se chovají velice vlídně, až obětavě. To však v žádném případě nepomůže policistům, kteří upíry chytají a ničí. Dokonce prý dokážou zakrýt i svoje upíří zuby, jediný určitý znak upíra. †
Podle dalších výpovědí ovšem nic z uvedeného není pravda. Upíři bývají naopak od lidí téměř nerozeznatelní, avšak musejí být pro svou potravu přitažliví: lidem připadají neobyčejně krásní. V ohledu bledé pokožky se většina zdrojů shoduje, ovšem v otázce barvy očí, zubů a nehtů se názory liší. Však upíři, kteří žijí mezi lidmi, by stěží mohli mít šesticentimetrové drápy jako hrabě Orlock (film Nosferatu). †
Dalším bodem je povaha: vážně si lidé myslí, že jsou upíři tak blázniví a hloupí, že nedovedou normálně uvažovat? Ačkoli se nám tu sbírají všechny možné doklady a svědectví o existenci upírů, víme jistě, že se nám někdy opravdu podařilo nějakého chytit? Jsou totiž možná mnohem chytřejší než my, jejich potrava - kdyby nebyli, nepřežili by. Jejich chování při lovu je samozřejmě jiná kapitola, ale známe snad dostatečné množství predátorů, abychom si dokázali věrce představit i počínání upírů - vezměte však v úvahu, jak málo jich (jestli vůbec) bylo odhaleno. †
My lidé si nejspíš nikdy nepřiznáme, že ti, kdo byli obalamuceni a zmateni, jsme tu pravděpodobně my. To, že se živí naší krví, ještě nutně neznamená, že neumějí používat svůj vlastní mozek. Každý druh si chce zajistit přežití a u upírů to zřejmě znamená zůstat nezpozorováni. Při vší své inteligenci jsou nejspíš autory pěkné řádky mýtů o nich samotých. Jestliže holdují škodolibosti stejně zapáleně jako lidé, nejspíš se nám všem za zády smějí, jak bezvýsledně pobíháme kolem s vědry svěcené vody, dřevěnými kůly a kříži... †
Rozšíření, a nejčastější výskyt na různých místech
Upíři se vyskytují na celém světě. Existuje přes 10 poddruhů. Nejčastější svědectví pochází z Německa, Anglie, Číny a Česka.
Kde upíři bydlí, zůstává až dodnes záhadou, většina zdrojů však jmenuje opuštěné kostelní věže. Při vtělení do člověka se nejčastěji zdržují ve velké společnosti (např. festivaly, muzikály, oslavy atd.).
Odhalení upíra
Podle všech dostupných pramenů lze odhalit upíra nejsnáze pomocí slunečního svitu, probodením osikovým kůlem, kontrolou chrupu nebo pohledem do zrcadla. Tyto metody mají svá úskalí. Vezmeme-li je popořadě, pak metoda osvitem sluncem je v nočních hodinách realizovatelná pouze velmi nákladnou cestou za pomoci řady satelitů. V brzkých ranních hodinách bychom mohli ušetřit a podezřelou osobu prostě a jednoduše držet za flígr tak dlouho, jak bude potřeba. Dokážeme-li to.
Metoda probodením osikovým kůlem je realizovatelná za dne, tedy v době, kdy upíři relaxují po prohýřené noci. Ovšem z hlediska trestního řádu řady zemí je velmi riziková. Především proto, že test je pouze jednorázový, nevratný a v případě omylu má pro testovanou osobu velmi nepříjemné důsledky. Stejně jako pro osobu, která test provádí.
Kontrolou chrupu můžeme upíra poměrně spolehlivě detekovat. Bohužel tato metoda vyžaduje blízký kontakt, který se nám může nevyplatit. Je tedy vhodná pro úplné blázny.
Pohledem do zrcadla se můžeme přesvědčit o tom, zda jsme nebo nejsme upír. Jako samokontrola je tato metoda velmi spolehlivá. I když jsou jisté pochybnosti, jestli není zbytečná. Použití tohoto modelu pro kontrolu jiných osob je poněkud nepraktické ze dvou důvodů. Jedním z nich je nutný pobyt v blízkosti upíra, což nemusí být pro výzkumníka právě bezpečné, druhým pak nutnost velkého zrcadla a značná nepřehlednost situace pro vzdálenou kontrolu, například v davu na fotbalovém stadionu nebo předvolebním shromáždění.
Zcela novou a velmi spolehlivou metodou je využití zrcadlového principu pomocí moderních digitálních zrcadlovek. Dříve tato metoda nebyla často používána kvůli nutnosti vyvolání fotomateriálu a takto vzniklé prodlevě, kdy upír mohl snadno opustit danou lokalitu a jeho následné vyhledání bylo velmi problematické. Současná technika nám umožňuje přímo na displeji přístroje provést kontrolu a podniknout následné kroky k upírově likvidaci.
Útoky na člověka
Útoky upírů na člověka se odehrávají převážně přesně 14. srpna o půlnoci. Objevují se však různorodá data: 10. prosince, 1. září, 13. října atd. Útoky však vždy probíhají na samotě. Jejich průběh je až dodnes sporný. Nejčastější popis situace vypadá asi takto:
- Upír (tedy vtělený do člověka) si začne zvědavě obhlížet oběť
- Po chvíli dumání se oběti vrhne po krku
- Přibližně 4 minuty saje krev
- Poté upír oběť zvedne a odnese ji co nejdál od místa činu
- Oběť se probere asi po dni, kdy má horečky, vidiny a další podobné příznaky
- Oběť je v pořádku asi po týdnu
Dnes už se objevují i případy, kdy se oběť neprobere vůbec a zemře. Vláda je v tomto případě naprosto bezradná. Jelikož nejdou identifikovat, nelze je chytit.
Ovšem opravdu to vše probíhá takto? Ví vůbec někdo, jak upíři loví, jestliže skutečně existují?
Ochrana
Ochrana před těmito tvory zatím neexistuje. Dříve se používaly varianty jako např. cibule, kříž, svěcená voda a po smrti zaražený dřevěný kůl do srdce. Ale lidé je používali tak často, že se se proti nim stali upíři imunní.