ZE SVĚTA MRTVÝCH

One response so far

Kvě 19 2008

Hana - volání satana

Jednoho večera jsme se já, Hana a některý další kámošky sešly u kašny na náměstí!! Potají jsem si vzala klíče a odebraly jsme se v čele s Hanou do klubovny !! Tam jsme si zapálily asi 20 svíček, srovnaly je do kruhu kolem Hany a pak jsme si sedly doprostřed kruhu, k Haně.

Byl to už tenkrát divný pocit, když jsme zapalovaly ty svíčky a Hana vypadala celkem vzrušeně (což vlastně u Hany nebylo nic nenormálního). No a tak jsme začaly - sedli jsme si, chytly se za ruce a začly jsme říkat pořekadlo!!

Hana začala……vyvoláváme tě duchu satane jestli si tu, tak zhasni 4 svíčky. No a bohužel se zhasly ale to není vše. Začaly jsme se pořádně bát, dokonce i Hana, protože jsme slyšely kroky které se blížily ke klubovně. Chtěla jsem už zaječet napětím, ale kroky ustaly, tak jsme si oddechly. Ale to nám nepomohlo.

Hana začala ducha odvolávat. Vše jsme potom uklidily a zhasly. Hana řekla, že je duch už prý určitě odvolán. Chtěly jsme rozsvítit, ale zjistily že nejde elektrika. To Hanu naštvalo. Zapálily jsme si svíčky a říkaly jsme si, jestli ho Hana odvolala. A Hana řekla že si myslí, že tu pořád asi je, ale to neměla říkat. Kroky byly zase slyšet a tak Hana běžela ke dveřím a zamkla. Kroky zase ustali, ale asi za minutku je Hana uslyšela znovu a my také…kroky se oddalovaly. Oddechly jsme napětím a Hana navrhla, abychom se vzpamatovaly a šly domů.

Hana v klidu odemkla, jenomže si zapomněla zapalovač a jak se Hana obrátila, zaječela, protože prý viděla ducha satana. Holky se rvaly do dveří, jenže ty nešly otevřít. Hana začala křičet, jenže satan se k nám blížil čím dál tím rychleji. Pak se zastavil a řekl smrtícím hlasem: ,,Příště vás zabiju, těšte se!!!!” a poté zmizel. Bylo to hrozný. Radši to nezkoušejte!!!!!!!!!!!! Potom nás Hana  vyvedla z klubovny. Ale hrozný bylo to že jsme s Hanou a holkama potom musely malovat v klubovce, protože jsme měly na zdi napsáno krví : já se vrátím a zabiju vás!!!!!!!!!! Věděly jsme, že to tam nemůžeme nechat, protože to Hanu hrozně deprimovalo. Nejhorší je to, že to chápeme jen my a Hana. Táta říká že jsme se zbláznily. Ale ono to nejde přemalovat ten nápis a tak aby jsme byly spokojený a Hana ne tak deprimovaná, tak nám to táta zazdil.

Ještě před dvěma lety jsem se kamarádila s Martinem. Ve čtrnácti se Martin začal zabývat černou magií. Říkala jsem si, že Martina ty čáry máry stejně brzo přestanou bavit. Ale za pár měsíců se z ničeho nic změnil. Byl najednou strašně uzavřený a všechny kolem sebe nenáviděl. Nikdo nevěděl proč. Nikdo s ním o tom nechtěl mluvit, protože z něj měli strach.

Dodnes nikdo neví, jestli oprávněně – od té doby, co byl takto uzavřený, u nás na škole zemřeli 3 žáci. Martin všechny znal a neměl se s nimi moc rád. Na druhou stranu zamřeli na takové ”normální příčiny” – dopravní nehoda, zápal plic a utopení. U ani jednoho případu nebyl důvod se domnívat, že by to byla vražda nebo že by je dokonce zabil Martin… Přiznám se, že já jsem měla také strach, ale stejně jsem mu chtěl pomoci. Jeho rodiče s Martinem byli jednou u psychiatra a ten si ho nechal v léčebně na pozorování. Jednou jsem za Martinem šla.

Myslela jsem si, že se mnou nebude vůbec mluvit, ale byl strašně rád. To mi Martin řekl, mě pěkně vyděsilo. Prý v něm byl převtělený duch nějakého vraha, a proto se ke všem dřív tak choval. Prý ho ale léčbou vymýtili a je v pohodě. Za nějakou dobu ho pustili domů, protože byl v pořádku. Všechno bylo zase jako dřív.

Ale jednou večer za mnou přišel Martin celý vyděšený a řekl mi, abych druhý den nikam nechodila a zůstala celý den doma. Martin mi nechtěl říct proč, ale přesto jsem mu to slíbila. Byla jsem zmatená, protože jsem tomu nerozuměla. Druhý den se vše nemile vyjasnilo. Rodiče mi řekli, že se Martin oběsil v parku v naší vesnici. Nic jsem nechápala a byla jsem na dně. Martinovi rodiče mi potom donesli dopis, který Martin napsal krátce předtím, než se oběsil. Martin napsal, že v něm byl zrovna ten duch převtělený. Martin věděl už prý předem, že se to stane, a proto mě varoval. Prý by mě zabil kdybych tenkrát nezůstala doma. Všechno do sebe zapadalo. Skoro každý večer jsem chodila do toho parku s kamarádkou. Martin mi to zakázal tam jít a prý se raději zabil, než aby mi ublížil. Martin se toho ducha nemohl zbavit, a proto dal svůj život za můj. Každý rok v ten den, kdy se Martin oběsil, slyším jak mi Martin šeptá, že mě má rád a počká na mě tam nahoře.

Tak sme jeden den sli navilet po pamatkach daneho mista. Tak sme Dosli k Lidine Skale a me nenapadlo nic jinyho nez si zni delat srandu este z jednim kamosem kdyz nam pak relki ze z ty skali skocila kuli spatne dorucenemu dopisu tak nam trochu sklesl usmev , ale nak sme to presli. Tak sme se chystali jit na dalsi vec. Tak se mi zdalo ze me neco sleduje byli sme hluboko citil sem ze me neco sleduje a snazi se to mluvit , ale neresil sem to. Dosli sme ke skale kde se rikalo ze tam je bezhlavi jezdec a ze jednou za 5 let vystupuju ze skaly a mne nenapadlo nic jinyho nez na tu sklu vlizt a skakat na ni, Vsichni se prestali smat Protoze MArtina neco rikala nase Vychovatelka. Tak sem nak se snazil naslouchat a slysel sem ze ten den kdy ma vystoupit je dnes. Sednul sem si a citil sem teplo ze skaly snazil sem se tam nahlidnout ae skala byla z casti duta a nic vni videt nebylo. Tak sme se vsichni vraceli na pavilon a kamosovi se neco nezdalo ale nak sme to presli. Vecer zacla diza tak sme to nak presli. Ale tu noc se nam stala nejhorsi vec ja a Patrik jsme se vzbudili a sedeli sme na posteli zbudili sme i ostani dva kluki dana a Andyho venku byl slyset Dupani kopit vsichni najednou sme se sly kouknout k oknu ale nic tam nebylo pak Patrik si sel sednout na postel a rek ze uz to nevidrzi ze musi jit spat jak to dorek tak byl tuhej Vsichni sme zalezli. Nez sme usly tak se Patrik zbudil a jeho slova bylo jestli to slysime taky tak sme se zaposlouchaly a slyseli jsme jako by si naka zena broukala nakou melodii pak akorat bylo slyset zajeci a desnej smich. Rano jsme se probudili a v pokoji sme meli roztrhany zavesi a rozhazenej stul. Sly jsme na snidani do jidelny aby jsme se nak odreagovali tak sem vzal piti a rek sem ze z tydle sklenicky muzou pit jenom Kralove ja sem sem napil v pohode Patrik taky Andy taky Dan se napil a sklenicka mu praskla u pusy ae nic se mu nestalo. Kdyz sme to rekli vsechno Martine tak nam rekla at si nezahravame ze se to stava vzdycky naky skupince lidi Chtel bych vedet co se nam to delo dekuji za odpoved.

Jednou jsme s kamosema v lese zkousely vyvolavat, a popravde najednou zacal hodne foukat vitr a zacalo bejt chladno, byli jsme pos**** tak jsem toho radsi nechali. Jestli to byla jenom nahoda nebo ne tezko rict, no ale uz to asi zkouset nebudu, dostal sem z toho docela respekt Kdo mi neveri, jeho problem ..

Hej ja na to fakt verim a mam taky respekt.. driv sem se o to taky zajimal a tenkrat sem se i docetl ze jakasi americanka dokonce prisla na zpusob jak komunikovat se zesnulyma.. proste nechavala zaply nahravani treba u magnetaku a pak kladla otazky.. a prej po nekolika pokusech zaznamenala pri opetovnym prehranim nahravky ze duchove se snazily odpovidat.. fuj az mi z toho jezdi mraz po zadech )

Já věřím na duchy.. Po tom co se mi stalo v dětství, tak po tom sem měl hodně dlouhou dobu trauma. A jinak párkrát sem zkoušel s kámošema vyvolávat duchy, ale nevím jestli se to povedlo, vždycky se ozval nějaký zvuk, nebo něco, ale buď sme to zakecali, nebo sme se smáli a vysrali se na to, protože sme měli strach.. Ale jednou se stalo, to bylo teď o prázdninách na chatě, tak sme měli oslavu, a vyvolávali sme a řekli sme že jestli je mezi náma, ať se otevře branka (nebyla zamčená), no a tak za 5 minut, když už sme vyvolávali někoho jiného, tak zafoukal vítr a branka se otevřela, takže nevím. Ale byli sme dost napití a je možné že to otevřel někdo kdo s náma neseděl v kruhu, ale po tom sme nepátrali.. A slyšel sem, že duch Boženy Němcové škrtí a škrábe. Kdosi ji vyvolával, a všichni se pak ráno vzbudili se škrábanci na obličeji a stopami po škrcení. Nevím co je na tom pravdy, ale už mi z toho taky začíná mrazit..

Kámoš jeden čas duchy vyvolával , napojili se na jednoho a chtěli čísla do Sportky , duch jim čísla nadiktoval , ale vystřelil si z nich - vždy o jedno vyšší , nebo nižší , ale sedělo to

No,mně se jednou s kámošema stala taková zajímavá věc.Vyvolávali jsme ducha zesnulé babičky(teda aspoň jsme se o to pokoušeli) no a Jaké bylo z toho překvapení.Bylo to jednoho krásného dne,svétilo sluničko no měli jsme stal a uvnitř něj jsme se o to pokusily Byli jsme 4.Jak jsme začaly s tím vyvoláváním,nějak jsme si nevšimly že se rapidně změnilo počasí! z čista jasna krásného dne,kdy svítilo sluníčko,bylo v momentě zataženo padla mlha a začalo obrovské chumulení a padal sníh! v létě! Bylo to pro nás hodně šokující a nikdy na to nezapomenu. Počasí se pak po delší době uklidnilo,co jsme toho "ducha" zahnaly zpět..Je to velmi zajímavé a doteď si to nedovedu vysvětlit.

Zdravím lidi, pár historek je tu opravdu hodně zajímavých, až z toho běhá mráz po zádech. Ovšem mnohdy jde opravdu pouze o náhody, vemte si, kolik člověk prožije za život věcí a kolika si jich ani nevšimne a při tom můžou být i mnohem zajímavější. Teď jeden takový zajímavý příběh mého šéfa. Týká se konkrétně jeho 5ti leté dcery: Byl s ní venku na procházce a na písku, když se chystali jít domů, malá terezka se podívala nahoru na střechu jednoho z domů a začala mávat. Když se tam její taťka podíval, nic až na antény tam nebylo. Zeptal se jí tedy, komu že to vlastně mává a ona mu odpověděla, že přece té paní. Nerozuměl tomu a chtěl vědět, co ta paní má na sobě, zdali si to neplete s nějakou tou "anténou" Řekla: " Tati, tak se podívej, vždyť má přece červeny svetr a na nohách nevím co má, protože ty nejsou vidět." Za chvíli prý paní zmizela a taťka si myslel, jestli terka není nemocná, vzali jí k doktorce a ta jim řekla, že malé děti vídají aury mrtvých lidí, ale když jsou starší, zmizí to a oni si na to co viděli, když byli tak mladé, nepamatují. Mimochodem rozebíral to pak s kamarádkou co v tom domě bydlí a dopídili se k tomu, že se tam tenkrát objesila na půdě jedna stará paní, co když jí umřel manžel, nosila pořád červený svetr. Co? Není to také zajímavý příběh? Když mi to druhý den líčil v práci, naběhla mi z toho husí kůže. Říct mi to takhle suveréně vlastní 4letá dcera, asi bych to nerozdýchal Mějte se lidičky

Z vyvolavani duchu mam obrovsky respekt...Nikdy v zivote jsem to nezkousel a ani nechci....Slysel jsem mnoho prihod...at uz od tety,ktera to jednou zkousela kdyz byla mlada nebo od kamaradu.....NEmam za potrebi si stim zahravat....

V duchy jako takove neverim....Kdyz jsou nejake ty domy ve kterych se deji paranormalni jevy....verim v to ze se tam zachoval nejaky druh energie(duch) nebo tak neco....nevim jak to rict ...Proste ne ze by tam litali po dome v bilym prosteradle ....ale ze tam treba muzou bejt nejake zvuky nebo pohyby veci atd...

tak k tejto teme mam velmi velky respect a ak sa mam priznat sice uz som davno za pubertou ale istym sposobom mam z toho strach, takze by som sa toho v ziadnom pripade nezucastnil !!! a historky som uz pocul nejake aj ja...ale neprosim si z nich vobec...

o jednu moju prihodu sa ale podelim: Mal som skusky na vysokej, isiel som spat kolem 2hej v noci a nevedel som zaspat. Mam taku malu lampicku blizko postele a proste ma napadali blbe myslienky a tak v duchu som si povedal, ze ak je nieco-niekto v mojej izbe nech sa zapne to male svetlo...Nic sa nedialo nastastie, zaspal som. Az kolem 4tej som sa zas zobudil, a co vidim, ze ta lampa svieti...No mna v tom okamihu tak zamrazilo, ze som nechapal co sa deje...Nikomu nezelam tie pocity, nic prijemne...Dodnes neviem co to malo byt, ci som to nejakym sposobom ja zapol, bo same sa to zapnut nemohlo !!! Na margo tejto prihody este pridam dalsiu, napr. ze v priebehu 2 tyzdnom sa nam v noci 2x zaplo radio a pritom vsetci spali a nikto z nas to nemohol byt, proste zacalo hrat radio z nicoho nic. Podotknem ze to radio je dost stare, takze dialkovy ovladac nema, cize len manualne sa da zapnut...Nastastie tieto prihody potom prestali a pevne dufam ze sa uz nebudu opakovat ...

duchové provází lidstvo už od nepaměti.jsou techniky jak je vyvolávat,jsou techniky jak snimi komunikovat,jsou i techniky jak je ovládat.ale jsou i vědomosti jak jim pomáhat.tyto znalosti lidé získavájí po generace i za cenu vlastního života a to že tomu někdo nevěří nebo stím nemá zkušenost neznamená že to neexistuje.a věda?např elektřina.víme že funguježe dovede i zabít,umíme ji diagnostikovat ale viděl ji někdo?předešlé umíme i s duchama a na rozdíl od elektřiny byli i spatřeni.je to důvod k tomu abych tvrdil že je elektřina blud?zkuste vystoupit ze zaběhnutých kolejí myšlení.možná že zjistíte že všechno je jinak.ahoj

Když jsem byla na ZŠ byli jsme jednou na školním výletě někde u Poličky. Spali jsme tam v chatkách mezi lesama. Pět holek v chatce. Domluvili jsme se, že budeme večer vyvolávat duchy. Kamarádka že to prý umí. Už byla tma, řekla bych tak deset hodin večer. Ta kamarádka vytáhla takovou destičku a všichni jsme měli položit ruce na kolečko a prý se bude posouvat na písmenka a odpovídat nám. Vyvolávali jsme někoho o kom bych se tady nerada zmiňovala...i když je světově známí a ti chytřejší z vás si to domyslí...mimochodem své doby v tyto tajemné věci také věřil. Zeptali jsme se na první otázku a najednou se to stalo. Světlo v chatce zhaslo i přes to, že jsme seděli u stolu v opačném rohu chatky a dveře byly zevnitř zamklé...dovnitř se nikdo kdo by zhasnul dostat nemohl. Stůl, u kterého jsme seděli se strašně rychle pohnul. Holky začali křičet a vyskákali na dvoupatrové postele. Mě stůl přirazil ke zdi tak, že jsem měla z toho podlitiny na břiše a nešel odsunout, jakobyho někdo držel namáčklý na mě. Najednou to povolilo. Se strašným brekem jsem se snažila co nejrychleji utéct na postel a v tom se za oknem...které směřovalo k lesu oběvil obličej toho, koho jsme vyvolávali...ale už hodně, hodně zašlý...doufám že chápete co tím chci říct...není mi dobře, když to říkám a některým slovům se raději vyhnu. Byl osvícený jakoby hořícím ohněm...takovéto mihotavé světlo. Zmizelo to až ve chvíli, kdy kamarádka otevřela dveře učitelkám, které vyděšené přiběhli zjistit, proč se v naší chatce tak strašně křičí. Celou noc jsme probrečeli. Učitelky se rozdělili i nás rozdělili na půlky a přemístili do dvou chatek přičemž v každé z těch chatek z částí z nás spala jedna z nich. Strašný výlet...nejhorší v mém životě. Nerada vzpomínám

V tomhle případě nejde o ducha ani nic podobného. Je to čistě záležitost podvědomí. Alespoň k tomu jsem se svým pátráním dostal. Mám s tím určité zkušenosti, jelikož se mi to v průběhu let stalo již víc jak 10x.

Jedná se o to, že člověk spí, začne se probouzet. Doslova má pocit, že se probudil a je plně při vědomí ale nemůže se ani pohnout. Navíc to bývá spojené s pocitem jako by na člověku někdo ležel a tlačil ho k zemi a to velkou silou. Stalo se mi, že jsem měl pocit, že můžu mírně hýbat konečky prstů a jak s nimi hýbu tak se pomalu dařilo rozhýbat i další část zbytek rukou, což ale jakoby vyprovokovalo, že tlak zesílil. Po celou dobu jsem měl hrozně těžká víčka a nemohl otevřít oči. Občas se to jakoby povedlo, ale neviděl jsem nic konkrétního, pouze jakoby hodně rozmazaně.
Jednou se mi to stalo aniž bych v zádech cítil onen tlak, podařilo se mi alespoň trochu rozhýbat ruce a mírně otevřít oči. Viděl jsem svůj pokoj, ale ne běžně barevně, ale monochromaticky narůžověle, vše mělo takový tmavě růžový až červený odstín, pokusil jsem se na posteli zvednout, skoro se mi to povedlo až do sedu, ale místo abych se v sedu zastavil, tak jsem bezvládně zapadl za skřín co stála v nohách postele (mezi stěnu a skříň, kde bylo jen pár cm místa ), což mne utvrdilo v tom, že to nebude realita .
Jednou se mi stalo, že jsem se snažil usnout. O nečem jsem přemýšlel a najednou ten hlas myšlenek v mé hlavě nebyl můj, ale promlouval na mě, podobně jako to uvádíš zde. Nemohl jsem se pohnout a něco mne silně tlačilo k posteli. Špatně se mi dýchalo, což provází každý případ, kdy se mi to stává. Trvá to vždy maximálně několik desítek vteřin.

Snažil jsem se najít vysvětlení a nakonec se mi podařilo najít odpovídající informace. Jde o to, že mozek je buď ve stavu, kdy se probouzí nebo zrovna usíná. Člověk je v tu chvíli při vědomí, ale jeho tělo stále ovládá podvědomí. Proto se nemůže hýbat, proto je to spojeno i s pocitem, že se člověku špatně dýchá, protože se jakoby pere o kontrolu s podvědomím, které tuto úlohu ve spánku přebírá. Proto taky člověk nemůže otevřít oči případně nevidí nic smysluplného, protože mozek je v té chvíli doslova zmatený. Tím, že je to vcelku nezvyklý stav to bývá spojeno i s určitými halucinacemi, jako hlasy a zvuky, případně onen tlak co člověka jakoby zamačkává do postele. Jednou to působilo dost děsivě, kdy jsem slyšel takový ten rychlý rázný dusot jak se jakoby blíží od dvěří pokoje přímo ke mně, jakoby klapot dřeváků či něčeho podobného.

Ale žádnou nadpřizozenou povahu to nemá, je to porucha spánku oficiálně nazvaná jako Spánková obrna - stačí dát do googlu.

Důležité při tom je, že člověku to jinak myslí úplně normálně, prostě jako by byl vzhůru, pokud tedy nepropadne panice a uvědomí si o co jde, tak to v poklidu těch několik desítek vteřin přečká. Někdy to ale může člověka, co to zažije prvně pořádně vyděsit.

---

Reklama

Nevimm jestli to sem patri ale stala se mi taka podivna udalost, asi vjedenact večer když sem šel spat tak semkoutkem oka zahledl nějakou postavu nebo co, nic určiteho jen postavu a oči,takove divne oči jen jeden pohled a hned to bylo pryč myslel se m že je to třeba bracha bylo- totiž šero jenže když sem vešel do mistnosti kam to vešlo tak nikde nic jen sem mněl stoho taky divny pocit.Myslim to važně , nedělam si prdel fakt se to stalo.

 

11 CinkaMessiKašpar | 3. června 2010 v 15:27 | Reagovat

Mohla bych se na něco zeptat ?
Tento rok jsme jeli se školou na hory na Černou Horu, ubytováni jsme byli v Ludvíkově boudě ,což je jakýsi "hotel". Na pokoji jsme byli po šesti. Vše bylo skvělé od jídla až po lyžařské podmínky.Večer jsme chodili spát okolo 10...já jako obvykle usnula jako poslední ,jelikož prostě neumím usínat.Spala jsem na dvoupatrové posteli (nahoře) a asi po 3 hodinách spánku jsem se probudila mezi postelemi jsem zahlédla bílou postavu , to jsem ,ale moc nevnímala zalehla jsem a spala dál. Ráno mě moje ukecanost nedala a vše jsem musela říct mím spolužačkám co se mnou byli na pokoji. Hned se jedna holka udivila a řekla ,že to viděla také. Další noci se to opakovalo ,ale zahlédl to vždy někdo jiný. Možná jsem to také mohla ještě vidět ,ale když jsem se v noci vzbudila tak sem radši dala hlavu pod polštář . Když jsme odjížděli z hor cestou v autobuse jedna holka nakreslila co viděla...její kresba se shodovala s tím "duchem" co jsem viděla i já...Tak jsem se chtěla zeptat...jestli je toto co se nám zjevilo možné ?

12 Kelt | E-mail | Web | 3. června 2010 v 16:53 | Reagovat

[11]: Ano, to co jsi viděla mohl být tzv.:"duch". Jedno potvrzení je, že jsi to neviděla jen ty, ale i ostatní. Tím, že to viděli i ostatní lidi, nezávisle na jakémkoli pořadí, svědčí o tom, že vám mohl chtít duch něco říci. Nějak např.: poukázat na to, kde zemřel. Promiň, ale v takových případech ti zastrčení hlavy do peřin moc nepomůže . Pokud na vás "duch" neútočil a neměli jste kvůli této špatné energii žádné problémy, pak to ber jako dobré téma k vyprávění

 

14 LibEC | E-mail | 18. září 2010 v 8:25 | Reagovat

Kamaradka mi vypravela jak vyvolavali Afroditu... najednou zniceho nic spadla vaza, pes zacal stekat a sel videt jen kousek bileho plaste u dveri...  

Ten den sme zrovna byli uprostred kukuricneho pole(kdyz me to vypravela)... jak to dorekla zniseho nic se zacal hybat svazek kukurice a pada pomale kzemi newim jestli to byla nahoda nebo.. ale vim ze sem byl upe posrany sem mel pocit jkby me porad nekdo sledoval..

15 Strachu neunikneš | E-mail | 7. prosince 2010 v 19:47 | Reagovat

Mnozí z vás mi nebudete věřit..sama jsem tomuto zážitku pár měsíců nevěřila, myslela jsem že je to předlouhý sen ale bohužel.
Bylo mi čerstvých 16, celý velký rodinný barák pro mě a mích 5 kamarádek(Lucka,Marcelky,Jitka,Karča,Terka).V hale jsme měly spousty zrcadel a krásný kulatý stůl, tak že si někoho zkusíme vyvolat.Bohužel nás nenapadl nikdo jiný než Božena Němcová :´(
Začaly jsme s rituálem, bylo to dobrodružné jedna před druhou jsem si hrály na strašně silné, DOKUD ... Ve zrcadle jsme viděly její postavu která se v každém z dalších zrcadel odrážela přišlo nám to jako dobrý fór se slovami kdo tam dal tu fotku...KÉŽBY :´( Postava ze zrcadla jako by vystoupila se strachem a křikem jsem se rozutekly po domě jen Karče jako by ztuhly nohy a nemohla se ani hnout.Doškrábané celé tělo, vytrhané vlasy, stopy po škrcení a otlačky prstů na nohách či rukách jak nás všechny jednu po druhé v domě našla, doškrábala a odvlekla do sklepa kde nás před očima těch druhách škrtila.:,( Nedokážete si představit ten pocit když tenký paprsek světla protínal jeji ruku a my vysel ve vzduchu.Poslední na řadě jsem byla já, bylo to jako rána od elektřiny jen to bolest a nic víc.Pak už si pamatuji jen dopad na zem. Spousty krve všude po domě,všude vytrhané vlasy a kousky kůže.
Po této noci jsme se s holkami moc nevídaly, každá jsme byli přidělena na psychiarii v jiném kraji.
Všichni si myslely že se chtěli navzájem povraždit!

18 ....Sary.... | 8. března 2011 v 12:52 | Reagovat

Babička zemřela před 5ti lety... Stalo se to v červenci... ten samí rok o Vánocích jsem zůstala s mladší sestrou doma kde s námi babička žila... Rodiče nakupovali na Štědrý večer a já odprdla hlídání   Když Míša usnula- konečně.. sedla jsem si do obýbáku na gauč a koukala na televizi.. Když větvičky na stromku se zachvěly... a kolem nich se cosi mihlo.. nikdo v té místnosti nebyl....

 

20 Vitamin a Hannie | 23. dubna 2011 v 15:09 | Reagovat

Zdravim..s mojí přítelkyní máme takový problém..Často v noci ale i přes den slyšíme jakoby někdo šel po schodech,někdy rány u mě v pokoji do skříně a dnes v noci dokonce moje přítelkyně slyšela něco jako hlasy..já spal takže sem nic neslyšel..Jednou sem si šel s bráchou zakouřit před barák a přítelkyně zůstala doma..když jsem přišel byli otevřený dveře a přítelkyně zalezlá v koutě na postely a říkala že se dveře otevřeli sami..ovšem toto není 100% protože si nejsem jistý jestli sem dveře zavřel ale i tak to sem píšu.Taky si vzpomínám na jednu noc kdy zamnou přišel starší brácha a řekl mi co tady vyvádíme..proč boucháme do topení..ale my jsme v klidu leželi a ani nic neslyšeli..když jsme se šli podívat dolu do kuchyně .. židle byla opřená o topení..taky se nám často dole v obýváku zapíná sama televize ale hned se zase vypne..ovčem u mě v pokoji se dřív zapínala hifi věž a jen šuměla..shoda náhod nebo se vážně něco děje ?

21 Aneta | 7. května 2011 v 22:12 | Reagovat

Jednou, když jsem byla sama doma, tak jsem si uklízela v pokoji a měla jsem otevřený dveře do chodby, kde máme na zdi pověšený takový plastový listy s dřevěnou konstrukcí. Tak si jen tak uklízím a najednou se ty listy začaly houpat. Byla jsem docela posraná. Nejdřív jsem myslela, že někdo přišel domu, ale nepřišel. Pak jsem se koukala jestli nejsou otevřený okna, ale ani jedno okno v bytě nebylo otevřený. A i kdyby bylo, tak by to takhle nemohl rozhoupat průvan.

 

Mumie

Nepříliš známý řečený sběratel artefaktů neznámně našem starou mumii princezny Ferentuti. Odborníci potvrdili, že je pravá. Svěratel ve snaze získat peníze, prodal mumii do muzea.

Když však uklízečka po otevírací době vytírala podlahu, uviděla nad princezninou hrobkou postavu! Postavu krásné ženy. Nejprve si ji spletla s návštěvníkem muzea, ale její názor se změnil hned jak spatřila, že se žena vznáší asi dvacet centimetrů nad zemí.

Utekla a ráno to řekla odborníkům. Ti usoudili, že je nejspíše přepracovaná. Když ale to samé uviděl strážný, rozhodl se jeden z odborníků, ten nejmladší, přijít tomu na kloub.
Zůstal přes noc v muzeu a žena jej nezklamala. Objevila se za kurátorem, který se vylekal. Na čele měla hlubokou tržnou ránu se zaschlou krví. Žena mu naznačila, ať ji následuje. Dovedla kurátora k její hrobce a zmizela. Mumie byla rozmotána a místo princezny tam ležela mrvá dívka, která se snažila odhalit pravdu.
Sběratel dívku zabil nedávno a uložil ji do rakve.

Ptáme se, opravdu strašil dívčí duch v muzeu nebo byli všichni tři jen unavení a přepracovaní?
Je jen na vás, zda uvěříte.

Podle ostatních se tohle SKUTEČNĚ STALO!